I když předbíhám, tak ano, blíží se nám Vánoce! Jako každý rok pro někoho začíná období stresu. Pro jiného pohodová atmosféra, tak či tak si myslím, že každý z nás si je následně snaží užít. Vánoce!
Děti vidí Vánoce jinak než dospělí
V tomto směru si pořád připadám jako dítě. Už když jsem byla malá holka tak jsem měla to štěstí, že jsem Vánoce měla vždy krásné. Milovala jsem tu pohodovou atmosféru celého Štědrého dne, ať už to bylo klasické zdobení stromečku, obalovaní kapra nebo to, že se konečně vyndalo na stůl cukroví, které se do té doby bálo v nejvyšší polici v komoře.
Milovala jsem, že Štědrý den byl vždy tabu na hádky. Rodiče se usmívali, v televizi běžely pohádky, které jsme viděli po dvacáté a nám to bylo jedno. Táta byl vždy krásně oholený a mamka byla příjemná, i když se od rána nestihla ani zastavit.
Vánoce! Jedno slovo, šest písmen a tolik štěstí pohromadě. Od té doby, co mám svou rodinu, se každý rok snažím se takové pohodové atmosféře přiblížit. Je pravda, že stromeček zdobíme dřív a některé věci si děláme po svém, ale mám pocit, že krásné je máme vždy.
Věřte nebo ne, ale dařilo se nám holky držet v blažené nevědomosti o existenci Ježíška až do páté třídy. Možná mi na tom tolik záleželo proto, že mně byla situace objasněná hned jako prvňáčkovi, kdy nám paní třídní učitelka s naprosto odhodlaným výrazem ve tváři položila otázku – jen doufám, že nikdo z vás už nevěří na Ježíška? A rázem jsem měla takříkajíc po srandě. Možná i protože jsem chtěla, aby jim ta dětská radost vydržela co možná nejdéle.
Později zjistíte, že podstatné je úplně něco jiného
Ať tak a nebo tak, Vánoce jsou pro naši rodinu přesně takové, jaké jsem je měla jako malá, krásné, plné očekávání a hlavně jsme spolu, a to je nejdůležitější. Ne to, jaký máme vánoční stromeček, kolik jsem napekla druhů cukroví, zda jsem stihla udělat předvánoční úklid, nebo jaký budeme mít bramborový salát. Podstatné je jediné, jsme spolu, naše rodina, a to je víc než si může mnoho z nás dovolit. A to je právě to, jak se snažím dívat na ty pověstné Vánoce.
