Kolikrát si nejspíš pokládáte otázku – jak vyzrát na to naše dítko? Přemýšlíte, jaký najít argument, který vám pomůže v situaci, kdy už si nevíte rady. Děti jsou ale díky fikané bytosti a zpravidla odhalí každou taktiku.
Některé slovní kličky jsou léty používané. Možná kdysi na děti působily, ale postupem času zanikají. Přidávají se další výchovné fráze, ale jak to na dnešní generaci působí, to už je námětem následujících řádků.
Ty si mě nepřej!
Neměla by tato věta vstoupit do dějin? Její frekvence používání sahá daleko do historie výchovných metod. Co tím chce rodič svému potomkovi sdělit je zřejmé, bude doma pekelná atmosféra. Záleží jen na době přímo úměrné vzdálenosti bydliště a jakou má rodič možnost vychladnout. Pak se uvidí.
JAK TO VIDÍ DÍTĚ? Bububu, to už znám. Nic z toho nebude.
Co by za to děti v Africe daly!
Rodičovská argumentace nezná hranic. Co tím chceme dítěti říct, je jasné. Nejen to, že ono se má oproti jiným dobře a nic mu nechybí, ale hlavně donutit ho dojíst náš kulinářský výtvor. I zde záleží na výdrži každého z rodičů. Když totiž vidíme uzlíček neštěstí, který se tváří tak, jako kdyby jsme ho nutili sníst jed na hlodavce, jen silní mají to srdce a vydrží.
JAK TO VIDÍ DÍTĚ: Tak tohle žrát nebudu.
Jen se boj!
Na někoho to může působit jako systematické zastrašování nebohého potomka. Ve stupni nejvyšší možné naštvanosti je to tak zaručeně myšleno. Co tím rodič konkrétně myslí, to ví nejspíš jen on sám. Ale můžeme se vsadit, že jeho představy daleko přesahují výslednou realitu.
JAK TO VIDÍ DÍTĚ: Ale no tak, jen to nedramatizuj.
Počkej, až přijde táta!
Tak tady můžeme pozorovat selhání rodičovské jednotky. Jasný důkaz nedostatku pádných argumentů a hledání naděje v pomoci bližního svého.
JAK TO VIDÍ DÍTĚ: To nebude zase tak horký, jak si myslíš.
Tak to my si nikdy nedovolili!
Zpátky do minulosti. Sázíme na možnost konfrontace našeho drobečka a historických událostí výchovy našeho mládí. Bohužel nám většinou nedochází, že to dítě bere jako součást našeho vzpomínkového okénka a nic to s ním nedělá.
JAK TO VIDÍ DÍTĚ: Bude ten proslov trvat dlouho?
Ať tě to ani nenapadne!
Zbožné přání zabránit něčemu, co s největší pravděpodobností přijde. Už když větu vyslovíme, tak počítáme s tím, že dítě zrod své myšlenky vykoná. Spíš doufáme, že následky nebudou dosahovat apokalyptických rozměrů.
JAK TO VIDÍ DÍTĚ: Myslíš?
Dokud bydlíš doma, budeš poslouchat!
Je jisté, že je potřeba si vyjasnit bytovou situaci. Pro nás je pohled na věc jistý. Chceme vládnout a být respektováni v našem rodinném bytovém zázemí.
JAK TO VIDÍ DÍTĚ: Tak jako myslet si to klidně můžeš.
Přestaň, nebo…
Doplnění nechám na každém. Můžeme doplnit prakticky cokoliv, co bude mít v našich očích největší váhu. Něco, co toho malého duševního tyrana odzbrojí a z nás bude hrdý vítěz. Bohužel nás kolikrát nenapadne co doplnit, a to, co nás napadá, se pro změnu bojíme vyslovit.
JAK TO VIDÍ DÍTĚ: Nebo co?
Nebudu ti to říkat stokrát!
Upřímně? Tomu snad ani sami nevěříme. Jak by vypadal rodičovský maraton bez toho, kdy drnčíme pořád dokola to samé? To udělej, to nedělej, tam běž, tam nechoď, kam jdeš, kdy přijdeš, seber to, neber to, koukej se chovat slušně.
JAK TO VIDÍ DÍTĚ: Co říkáš?
A takto se dá pokračovat donekonečna. S politováním ale můžeme konstatovat, že je nám to většinou málo platné. Najít patent, jak dítě odzbrojit argumenty, nejspíš neexistuje a když se to náhodou podaří, tak to není na dlouhou dobu.
Zkrátka se musíme smířit s tím, že v rovnici rodič vs. dítě jsme zcela odkázáni na to přežít a vychovat se ctí. Ale nebojte. Zvládli to jiní, zvládneme to taky…
I když naše argumentace většinou nezapůsobí…
