Ani nevím proč mě napadl tento název. Přišlo to tak nějak samo. Možná proto, že má druhá dcera je takové sluníčko. Věčně usměvavá, hodná a klidná, to je přesně Evička – SLUNÍČKO OSMITEČNÉ…
EVA
Eva se narodila v listopadu roku 2007. Pět dní před tím, než měl její tatínek narozeniny. Už od začátku byla úplně jiná než Daniela. Během dne byla vzhůru, celou noc nám prospala. Pokud se náhodou vzbudila, tak si v postýlce broukala, nebo prohlížela prstíky, a to jí stačilo. Zdálo se, že celonoční koncertování jsme si vybrali u Danči.
Ale abych jen nechválila. Je pravda, že když se jí taky něco nelíbilo, dokázala se patřičně ozvat. Už tradiční byly návštěvy u paní doktorky. Tím, že se narodila v zimě, tak jsme si užili své s neustálým vybalováním a zase zabalováním naší malé vánočky. Vymotat jí ze všeho oblečení na kontrole byl výkon k nezaplacení. Což samozřejmě Eva ocenila na zlatou hvězdu. Spustila vždy takový jekot, kdy nám postupně fialověla, pak modrala, než se vůbec dokázala nadechnout.
Vzpomínám, jak nám vždy paní dokorka říkala, že se narodila budoucí operní hvězda. To byla pravda. Nevím, jestli všichni v čekárně si náhodou nemysleli, že jí tam vraždíme, ale každopádně podle výrazů při odchodu je museli napadat hrozné scénáře.
Salámista pohodář
Evička byla od mala klidné dítě. Přesný opak Danielky. Dokázala si s takovým zájmem prohlížet hračky na jednom místě, že nebyl absolutně důvod se bát, že mi někam odleze. S výrazem naprostého zaujetí se věnovala věci tak dlouho, dokud jednoduše neusnula. Jakékoliv nahánění nebo tahání jí z pod nábytku nebylo potřeba, neměla důvod to rychle prozkoumat, na všechno měla čas. Měla to jednoduše na háku, a to jí v každém případě vydrželo dodnes.
Často jsem byla překvapená jak snášela bolístky. Když venku spadla, nebo si jakkoliv ublížila, málokdy brečela. Když už začala plakat, věděla jsem, že to bude něco, co jí opravdu bolí. Je to další věc, kterou se od sebe ty moje holky liší. Daniela dokázala obrečet i puchýř na prstě a u Evičky bych ani nevěděla, že nějaký má.
Každá je jiná, obě mají své dobré i ty horší vlastnosti, ale to máme asi každý. Byly, jsou a vždy budou to ty nejlepší dcery, jaké jsem si mohla přát a je jedno jestli mají nějaké chyby, pro mne jsou vším! A jaké je to u vás přátelé? Máte doma spíš nějaké ty andílky na nervy, a nebo takové
SLUNÍČKO OSMITEČNÉ?
One thought on “Děti mohou mít různé přezdívky. Naše má sluníčko osmitečné”