Nezavírám oči, jsem to já

Co jste možná nevěděli, nebo nechtěli vědět o snech

Dnes jsem se chtěla zamyslet, nebo spíš zjistit, kdo to máte podobné jako já. Zdají se vám sny? Jaké jsou? Mění se podle toho, co zažijete během dne, nebo na to určité události nemají vliv? Sníte vůbec? Každý den? Dokážete si sny pamatovat? Kde vlastně sny končí a nebo začínají?

Je to hodně otázek, možná ani není důležité, jestli sny máme. Opravdu je možné, že naše myšlení se díky snům dokáže na vše připravit? Že pokud máme za sebou něco zlého, tak se nám to do snu promítne až když je mysl připravená? Je to možné?

Když nesníme

Jak už jsem psala, když jsme zůstaly jen my tři, tak jsem se bála spát. Bála jsem se usnout, ať už to bylo tím, že ráno to bude ještě horší, nebo že zjistím, že to nebyl jen sen. A současně jsem měla strach, že Ríšu ve snu uvidím. Že pokud se mi bude s ním zdát sen, tak to pro mne bude ještě horší. Dopadlo to tak, že jsem ho ve snech neměla. Znovu se ptám? Je to možné? Je normální, že díky strachu, možná nepřipravenosti mysli, nevím z jakých všemožných důvodů, tak jsem si ho nevysnila?

Věřte, tato doba trvala téměř 3 roky. Tak dlouho jsem neměla o Richardovi, ani s ním, žádný sen. Později, samozřejmě když už to ani nečekáte, tak se to stalo. Sen jako kdyby nabral reálné podoby. Nemohu říct, že bych ho viděla, vhodné slovo je možná zahlídla. Byl to okamžik, ale tak nečekaný, tak přímý a i po té době, strašlivě bolestivý.

Může bolet snění?

To bylo poprvé za celou dlouhou dobu. Později se sny opakovaly. Doba mezi nimi se zkracovala a byly častější a víc se mi v nich přibližoval. Do doby, kdy píšu tento článek, se mi ani jednou nestalo, že by se dostal až ke mně. Vidím ho, jasně, zřetelně, ale jakkoliv se mu ve snu snažím přiblížit, vždy zmizí. Je to stále bolestivé, ale postupně jsem se začala s našimi krátkými okamžiky smiřovat a být ráda, že nám společně zůstalo alespoň těchto pár setkání.

Ale připadá mi to zvláštní. Z jakého důvodu to trvalo tak dlouho? Nebyla jsem připravená, možná smířená se situací, nebo jsem se jen bála? Jsme do jisté formy schopní částečně ovlivnit působení bolesti díky snům? Pokud ano, jsem ráda. Ráda, že od začátku jsem si nemusela drásat mysl tím, že je ve snech blízko a v reálném světě tak daleko.

Jsem ráda, že sny nekončí, ale začínají…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

RSS
Follow by Email
Instagram