Nezavírám oči, jsem to já

Jak přežít srážku s blbcem?

Otázka nelehká, jelikož na někoho s tímto postižením postupem času narazí každý. Jak ale zachovat chladnou hlavu a vyjít z tohoto setkání s pocitem, že naše psychika neutrpěla větší otřes, než je nezbytně nutné?

Ještě než se pustíme do tipů, jak co nejlépe přežít srážku s blbcem, je důležité si ujasnit, koho si představíme pod pojmem blbec. Je mi jasné, že si okamžitě vybavíte zástup lidí, který by mohl směle konkurovat frontám před nově otevřenými obchody, ale takto to nefunguje. Sama jsem si totiž všimla, že držitelé tohoto trefného pojmenování se dají rozdělit do dvou skupin.

Blbec standardní

Setkání s tímto materiálem nás obvykle nijak významně nepřekvapí a ani nerozhodí. Můžeme se s ním setkat při nákupech v obchodě, na úřadě, za volantem, u lékaře i v zaměstnání. Poznáme ho podle jasných signálů, které jsou typické pro tuto kategorii, tedy verbální komunikaci zpravidla chápe jen on sám, obvykle na sebe upozorňuje hlasitějšími projevy pro získání pozornosti a své pravdy se drží jak čerstvě zapité klíště své oběti. Z tohoto setkání se většinou vzpamatujeme ještě tentýž den, maximálně do 48 hodin.

Blbec nadstandardní

Tak to už je jiný level, protože přijít do kontaktu s někým takovým se zpravidla rovná adrenalinovému zážitku. Na tento nadstandard totiž můžeme narazit prakticky kdekoliv. Zpočátku ho můžeme dokonce považovat za normálního člověka, ale velmi rychle nám ukáže pravou tvář. Bohužel už může být pozdě, protože naše duševno je v tu chvílí natolik otřeseno, že obvykle ani užití návykových prostředků nás z tohoto traumatu nedokáže dostat.

Částečně se dá na takové setkání připravit, ale je nutná opravdu velmi pevná vůle a pokusit se dodržet několik tipů:

Zachovejme klid

Vím, není to jednoduchý úkol, ale můžete mi věřit, že bez úspěšného splnění tohoto kroku se dál neposuneme. I když si nadstandardního blbce představujeme ideálně zakopaného 5 metrů pod zemí, buďme klidní. Nic nerozhodí protivníka více, než když na jeho ústní výplody reagujeme s chladnou hlavou.

Smiřme se s realitou

Je nutné si přiznat, že každý je jiný a do vínku dostává rozličné schopnosti. Někdo umí malovat, jiný má talent na sport, nebo na zpěv, někdo má jednoduše talent na to přivádět lidi k šílenství. To je nutné brát jako fakt, se kterým se legálně bohužel nedá nic dělat.

Usmívejme se

I když bychom rádi naše emoce směrem k dotyčnému ventilovali různými způsoby, zkusme se přemoci a nasaďme úsměv, který jasně ukáže naší psychickou vyrovnanost. Ale pozor, musí se jednat opravdu o úsměv, ne o jakousi křeč, při které budeme vypadat jako po probuzení z kómatu.

Udržujme oční kontakt

Ani tento bod není jednoduchý, ale je nutný. Pokud se totiž budeme protivníkovi dívat do očí, dáme mu tím jasně najevo, že naše sebevědomí je na špici. To, že se v nás odehrává vnitřní boj, při kterém nedokážeme reálně myslet na nic jiného, než jak se nepozorovaně zbavit jeho těla, je věc druhá.

Souhlasme

Chápu, že představa, jak souhlasíme s bláboly, které jsou podstatné asi jako počet účastníků pěvecké soutěže v Kazachstánu, nám může připadat nereálná. Ovšem jen díky této taktice dokážeme nadstandardního blbce rozhodit. Je totiž pravděpodobné, že se souhlasem se setkává málokdy.

Oslovujme ho jménem

Mám na mysli používat jeho pravé jméno, určitě ho netitulujme názvy, které nás napadají. Tak mu opět ukážeme naši převahu, i to, že v případě objednávky sympatických chlapíků, kteří dokáží jeho obličej vytetovat na zeď, moc dobře víme, jak se jmenuje.

Doufejme

Doufejme, že svět nebude produkovat více tohoto nechtěného materiálu. A pokud ano, nebudeme nuceni se s ním setkávat více, než je nezbytně nutné. Nejhorší srážka v životě, je totiž srážka s blbcem a protože všeho moc škodí, věřme, že setkání s ním bude spíše výjimečná záležitost.

Ventilujme

Negativní emoce je nejlepší dostat ven. A protože takový střet je plný emocí, které se snažíme zuby nehty držet v sobě, někdy je ven vypustit musíme. Forma ventilace samozřejmě závisí na každém, reálně se jeví klepání řízků k obědu, bojové sporty, střelba i hlasitá samomluva.

Tak či tak, setkání s blbcem obou kategorií se v našem životě bohužel nevyhneme. Někoho tato výsada potká častěji, jiného méně. Nejdůležitější je se vždy zachovat tak, abychom se za svůj výstup nemuseli stydět a rychle se oklepat. Lámat si totiž hlavu s tím, jak je možné, že po světě běhá někdo takový, je totiž nejen marné, ale hlavně neřešitelné.

Bohužel.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

RSS
Follow by Email
Instagram