Pro mnohé z nás téma zvláštní. Nereálné. Absurdní. Nebudu tvrdit pravý opak. Já bych ještě doplnila slovo nemyslitelné. Význam je víceméně stejný, jen utvrzuje tu skutečnost, že by to nikdo z nás nechtěl zažít.
Proč mne to vlastně napadlo? Nápad na téma článku byl naprosto ojedinělý. Každým rokem chráním toho malého tvorečka téměř vlastním tělem, aby z něj někdo ze strážců pořádku v naší rodině neudělal dobře mířenou ranou tapetu na zeď. Proč? Vždyť je to jen hmyz? Ale hmyz, který má na pobyt v našem světovém měřítku pouze několik hodin.
Situace je stále stejná. ,,Hele, brouk. Podej mi plácačku!“ Odpověď je nasnadě. ,,Opovaž se! Vždyť je to jepice!“ Ač si nikdy nejsem úplně jistá, že v rámci poznání přírody je tušeno o čem je řeč, tak se záchrana podaří. Pro tentokrát je jedna ušetřena. Minimálně do té doby, než opustím místnost.
Není nutné psát popis tohoto životně ošizeného jedince. V dnešní době, bez nutnosti knihoven, encyklopedií a podobných téměř zastaralých výukových materiálů, se stačí podívat na internet a rázem zjistíme, co znamená termín jepičí život.
Co všechno bychom chtěli stihnout?
Co když… Kdyby. Kdyby se nám stala řekněme podobná situace. Nemít čas. Mít jen omezený prostor pro život. Pro rozhodování. Pro užívání si všech možných lidských požitků, které máme. Máme a povětšinou si je ani neuvědomujeme. Možná si jich nevážíme. Neumíme si vážit. Třeba si ani nepřipouštíme, že stojí za to, si každý jeden den užít.
Zkusme si to představit. Jen na malý moment. Krátký okamžik. Co vám proběhne hlavou? Nemít čas. Respektive mít čas jen určený. Omezený. Někdy nám může den připadat jako věčnost. Jak by asi vypadal teď, v tomto případě? Troufám si tvrdit, že slovo věčnost, by nebylo na místě.
Co se dá stihnout? Jak život vsunout do takto krátkého úseku. Co by mělo přednost. My, naše rodina, mnohdy nesplnitelné ideály. Těžko si představit. Hodně z nás by zajisté řeklo – užít si! Ale jak si má člověk užít s představou toho, že za pár hodin už nebude nic.
Stihnout rychle doletět k moři? Zřejmě krásný nápad, ale ztratit odměřenou lhůtu převážně dlouhou cestou za naším krásným nápadem? Projet se ve vysněném autě? Jistě bohulibý plán. Dá se naplánovat spousta věcí. Pro někoho více, pro dalšího méně důležitých. Snad, až když nemáme dostatečný časoprostor, začneme opravdu přemýšlet o tom, co má pro nás skutečnou hodnotu.
Zjistíme, jak je čas důležitý a vzácný
Možná v tu chvíli si uvědomíme, že to, co častokrát řešíme, nemá až tak velký význam, jaký tomu přikládáme. V běžném, ideálně časově neomezeném životě, je všechno tak nějak složitější. Naprosto a bez pardonů si rázem uvědomíme, že jediné co je důležité je čas. Někdo může namítnout zdraví. Přesně tak. Zdraví je nejdůležitější. Ale co když nemáte čas? Myslím, že tyto dvě nenahraditelnosti jdou ruku v ruce. A když jdou společně s naším životem, máme vše, v co můžou někteří jen doufat.
Já sama jsem přemýšlela, co bych chtěla já. Jak bych s takovým termínovým střípkem doby naložila. Upřímně se přiznám, že nevím. Ani to nechci vědět. Nedovedu si představit, že by mne, nebo někoho blízkého taková situace potkala. Ale jedno vím jistě. Určitě bych nikam nejezdila za nesplněným cílem, za ideálem běžného života. Chtěla bych být s rodinou. Nic víc, nic míň.
S lidmi pro mne nejbližšími. S kompletně celou rodinou, bez výjimek. S těmi, které mám ráda, a kterým to neříkám tak často, jak bych měla. Protože si stále myslím, že mám dost času. Čas řešit teď podstatné, neodkladné věci. Takové, které s nedostatkem času pozbývají důležitosti. Možná proto, že nejsou důležité. Nezbývá než doufat, že to včas zjistím…
Když nechci žít jepičí život…ani na 24 hodin
