Už je to několik měsíců, co jsem začala psát. Pustila jsem se do něčeho, o čem jsem neměla ponětí, jestli zvládnu. Teď, postupem času, jsem zjistila, že je to ještě mnohem složitější, než jsem si myslela. Ale jedno po druhém.
Založení webových stránek
Hned na úvod bych ráda uvedla, že jsem internetově absolutně nepolíbená. Když jsem se začínala zajímat o tvorbu webových stránek, tak jsem byla koncový uživatel pouze zpráv na seznamu, vyhledávání, e-mailů a okrajově fotek na Facebooku. Toť vše. Takže oříšek, jménem tvorba vlastního webu, jsem si představovala asi jako Hurvínek válku.
Nicméně bez boje není vítězství. Pustila jsem se do toho. Už od začátku bylo zřejmé, že opakování je matkou moudrosti. Cedulky s popisem co znamenají pojmy SEO, webhosting, případně plugin jsem měla vylepené dokonce i na lednici. Když jsem se dopracovala k funkčnosti stránek, vznikla otázka vzhledu. V pondělí se mi líbila jedna verze šablony, v úterý jiná, ve středu jsem stahovala další, abych se mohla ve čtvrtek vrátit k té původní, pondělní. Nicméně vyplatilo se, webové stránky fungovaly. A já jsem mohla začít konečně psát.
Témata jsem měla jasná, psaní mne začalo bavit. Každé zveřejnění článku jsem prožívala asi jako zrod nového člena rodiny. S nadšením jsem očekávala, co se bude dít. A ono se nedělo nic. Už od počátku jsem věděla, že je potřeba stránky propagovat, nikdo nepřijde sám. Každodenní kontrolou aplikace k měření návštěvnosti, jsem zjišťovala to samé, že bude potřeba stránkám pomoct. Bez práce mi asi pšenka nepokvete.
Propagace na sociálních sítích
Jedna z nejsilnějších možností propagace vůbec. Teorii o možnostech jak webové stránky ukázat jsem měla načtenou takřka dokonale. Ale jak teorii přeměnit v praxi? Vsadila jsem tedy na nejověřenější způsob a pustila se do boje.
Založila jsem si Instagram chvilku před těmito stránkami. Důvod byl lehce prozaický. Chtěla jsem vědět, co na něm dělají mé dcery. Mít je takříkajíc pod jemnou kontrolou. Velmi jemnou, řekla bych. Vzhledem k tomu, že ony se tam díky dnešní době asi narodily, tak já jsem zaspala dobu. Tvrdě.
Ale propagace je propagace. Strategie byla jasná. S radostí, jak to půjde jako po másle, jsem začala fotit. Já, pro kterou bylo focení něco jako nutné zlo. Já, která jsem dokázala udělat fotku maximálně na rodinných oslavách. Vidina toho, že budu dávat fotky a upozorňovat na své stránky a všichni to uvítají, tak to mi za to stálo.
Ale výsledek se nijak nezlepšoval. Fotky se sice zobrazovaly, sledující pomalu přibývali, ale jak bylo zřejmé, ne kvůli webu. Zmar, nechápavost. Utvrdila jsem se v jisté nutné pravidelnosti. Vydržet a vytrvat. Snažila jsem se dát na rady zkušenějších a začala si všímat ostatních internetových samožroutů času. A zjistila jsem, že v Instagramovém světě tráví čas převážně určité skupiny lidí.
Lidí, kteří prahnou ideálně po senzacích. Těch osob, kteří jdou jako stádo za každým, kdo je in. Kterým se jejich reálný svět přeměnil v internetové šílenství. Skupin, kterým je v důsledku jedno, co určitý král Instagramu přidává. Že to, co častokrát ukazují, nemá ani obrys skutečného světa. Zjistila jsem, že ač k nim nechci patřit, budu muset částečně zapadnout. Tou částí, která je schopná si zachovat zdravý rozum. Vydržet a vytrvat. Najít i zde ty, kteří se vymykají. Kterým ve finále nepůjde o kvantitu, ale doufám, že i o menší kvalitu.
Tam jsem až takový nováček nebyla. Není potřeba se o něm nikterak více rozepisovat. Je tady mírná podoba s Instagramem, ale přeci je jiný. Není zaměřený pouze na fotky, v tomto směru pro mojí propagaci možná ideálnější? Těžko zatím hodnotit, jeho sílu pro webové stránky využívám zatím krátce. A proto do třetice všeho dobrého. Vytrvat a vydržet.
Co jsem vám tímto článkem vlastně chtěla říct? S rozmyslem asi to, že nic neprobíhá stylem sednu, napíšu, hotovo. Že pokud něco opravdu chceme, tak musíme občas skousnout i to, co nám často úplně ,,nevoní.“ Že si vážím a budu nesmírně vážit každé jediné vaší reakce, abych věděla, že to co dělám, se nemine účinkem. Že ač se budu snažit, tak vždy tak, abych si zachovala vlastní já. Protože věřím, že to má smysl…
