Rok se s rokem sešel a dospěl do zdárného konce. Pár dní, co nám zbývá, zpravidla využíváme na bilancování a přemýšlení o tom, jaké předsevzetí si do dalšího roku dáme. Je to nutné? Jak dlouho nám to povětšinou vydrží? Samozřejmě záleží na tom, jak má kdo silnou vůli, jak moc určitou věc chce a hlavně dokáže vydržet.
Já sama si žádná předsevzetí nedávám. Připadá mi zbytečné ten jediný den zahlcovat hlavu požadavky, které si mohu dát kdykoliv jindy během celého roku. Pokud něco opravdu chceme, myslím si, že je jedno kdy začneme.
Chcete přestat kouřit? Ano, určitě je to silné předsevzetí a vaše tělo vám poděkuje. Ale když chcete s tímto zlozvykem z nějakého důvodu skoncovat, opravdu musíte začít Novým rokem? Už ta termínovost nás musí svým způsobem svazovat. Přeci když opravdu budu chtít, půjdu do toho a je jedno kdy to bude.
A stejné je to podle mě i u ostatních přání. Přejeme si přestat pít, přestat chodit pozdě, být sprostí, být hodnější, být častěji s rodinou,… Je tolik určitostí, které můžeme změnit. Proč tedy vždy čekat na počátek dalšího roku?
Nejčastějším předsevzetím je zhubnout
Dalším silným a troufám si tvrdit nejčastějším předsevzetím je zhubnout. Zbožné přání, běh na dlouhou trať, každodenní odříkání. Někdo to zvládne, někdo to dřív nebo později vzdá, jsme různí. Ale jedno je jisté. Je to těžké. Každá změna je složitá, a proto častokrát naše přání jednoduše vypustíme.
I já jsem se rozhodla se sebou něco ,,udělat“ na konci léta minulého roku. Nebyl tam žádný podnět z okolí, jednoduše jsem si to řekla a šla do toho. Důvod? Já. Chtěla jsem se lépe cítit, udělat něco pro své tělo a možná i zjistit, jestli to dokážu.
Nebylo a není to lehké. Snad jedinou výhodou, kterou jsem měla na startu bylo to, že nemusím sladké. Ale tím to skončilo. Nejsem zastánce vážení jídla, až panického počítání hodnot u stravy, ale paradoxně něco z každého jsem si vzít musela.
Velkým pomocníkem na této cestě bez jasného konce mi jsou kalorické tabulky. Možná kdyby mi kdosi řekl tento název dřív, asi si budu klepat na čelo. Ano. Vděčím jim za hodně. Nechci a nebudu se vzdávat jídel, které mám ráda. Už to by byl začátek konce a pokud to kdokoliv dlouhodobě vydrží, má můj obdiv.
Oblíbeného jídla se nemusíte vzdávat
Raději než slovo vzdát, používám slovo hlídat. Hlídat si množství jídla, které sním. Je až s podivem, že teď jím víc než dřív. Jde to a přitom hubnout? Nevěřila bych, ale opravdu jde. Ke své smůle jsem předtím jedla jak byl čas. Ideálně nic moc během dne a pak se to snažila dohnat. Za mne největší chyba a kila letěla vzhůru.
Až teď jsem si navykla na pravidelnost a pokud vynechám, tělo se ozve. Mnohdy se směju, že mi zase žaludek řve hlady. Nemusela jsem se vzdát toho, co mám ráda. Jen si ohlídat, kolik si toho můžu dovolit v úměrné závislosti na pohyb co mám. Protože co si budeme povídat, bez pohybu a cvičení to nejde.
V mém případě nemyslím dřít se v posilovně, ale řekněme formovat pozůstatky nadbytků pravidelným cvičením. I několik minut pár dní v týdnu udělá zázrak. Je to tak. A co mi je odměnou? První co mě napadne, je dobrý pocit. Jsem teď už ve fázi, kdy si hodnoty dokáži pamatovat, na cvičení se vyloženě těším a myslím si, že to nejhorší mám za sebou.
Není mnoho věcí, na které jsem ve svém dosavadním životě pyšná. Spoustu věcí bych udělala jinak, nebo ani radši neudělala. Ale na tuhle změnu jsem hrdá. A to je asi nejdůležitější. Být sám se sebou spokojený.
Co dodat závěrem? Je ušlechtilé si dávat novoroční předsevzetí, ale za mě není důvod dělat to, protože se to prostě dělá. Když budete chtít, začněte kdykoliv a přeji vám hodně štěstí. Ať už se pustíte do čehokoliv. Už to začít, je obrovský krok. Krok který je váš a hlavně je na vás. A je úplně jedno, kdy ho uděláte. Jen se odhodlat.
PŘEDSEVZETÍ není POTŘEBA ani nutné ZLO…Je to VÁŠ BUDOUCÍ ÚSPĚCH
